Málokterá kulturní menšina poznamenala město Vídeň v 19. a 20. století tak jako čeští a slovenští přistěhovalci – zdaleka nejen vídeňský jídelníček. Přestože tyto národnostní skupiny vyvíjely v rámci svých spolků a organizací rozmanité aktivity, vytratily se po roce 1945 postupně z veřejného vědomí. Nehledě na postupnou asimilaci se velké množství  českých jmen a vliv českých a slovenských přistěhovalců staly mezitím tak důvěrné, že nejsou již vnímány jako něco cizího.

Projekt "Češi a Slováci ve Vídni - Konstrukce identit a zkušenosti s migrací" sleduje  stejnou mírou jak vývoj integračních procesů, tak i pokusy o sebeuskutečnění menšin. Skutečnost, že v popředí zájmu projektu jsou Češi a Slováci ve Vídni, kteří se již za dob Habsburské monarchie stěhovali ve velkém počtu do tehdejšího rezidenčního města, umožňuje zkoumat migrační vlny po relativně dlouhé období. Přitom se nejdříve jednalo především o pracovně podmíněnou migraci. Později to byly také politické důvody, jako potlačení Pražského jara v roce 1968 nebo represe proti signatářům Charty 77, které donutily lidi k útěku nebo opuštění vlasti. Jakkoli různorodé jsou důvody pro migrační proudy, tak odlišné jsou také způsoby jak se jednotlivci vypořádali s novou životní situací, jaké postoje měli vůči společnosti, která je přijala a jaký vztah vyvinuli k místům odkud pocházeli. Také zde došlo k posunům – totiž mezi integračními procesy a zachováváním vlastní kulturní přislušnosti a identity.

V rámci tohoto projektu se uskutečňují rozhovory s ve Vídni a v okolí žijícími Čechy, Češkami a Slováky, Slovenkami metodou narativních-autobiografických interviews. Přitom jsou rozpravy o životních příbězích vždy také výrazem specifických konstrukcí identity, v jejichž průběhu dochází k odlišným zařazením a vymezením. Hlavní důraz je kladen na otázku, jak byl ovlivněn život a vyprávění dotázaných okolností, že jsou příslušníky menšiny resp. že se cítí být její součástí. Výběr osob pro interviews se řídil následujícími kriteriemi:

• osoby které žijí ve Vídni již dlouho a jsou uznávané jako národnostní menšina,
• osoby, které uprchly do Rakouska v důsledku politických událostí v roce 1968 a 1977,
• osoby, které se přistěhovaly do Vídně po pádu Železné opony v roce 1989 z tehdejšího Československa respektive později z České republiky nebo Slovenské republiky.

Změnami politických a sociálních poměrů od pádu železné opony se hranice k sousedním zemím staly více prostupné. Došlo k přílivu nových migračních vln ve znaku sílíci globalizace. Naskýtá se otázka, do jaké míry má nová politická mapa vliv na Čechy, Češky a Slováky, Slovenky žijící již dlouhá léta ve Vídni. Proto se pozornost výzkumného projektu zaměřuje zvlášť na rok 1989. Podle toho, zda-li někdo zažil konec tzv. reálně existujícího socialismu (a předcházející období) v tehdejším Československu, zda-li někdo emigroval po potlačení Pražského jara, zda-li někdo opustil zemi již po uchopení moci komunisty v roce 1948, nebo zda-li se někdo narodil jako potomek českých nebo slovenských přistěhovalců ve Vídni, připisuje se roku 1989 vlastní specifický význam. Význam, který kromě individuálního stavu člověka podává svědectví také o kolektivní, například národnostní, kulturní, sociální, politicko-ideologické příslušnosti a o vymezení migrantů a jejich potomků.

Výzkumný tým:

Vedoucí projektu:
Regina Wonisch (FZHM & IFF Wien)
Gert Dressel (IFF Wien)

Vědečtí spolupracovníci:
Edith Auer
Nicole Bauer
Angelika Brechelmacher (IFF Wien)
Matej Kundračik (FZHM)
Jana Starek